|
|
Patos křídla a šípu: Variace Eróta v dějinách evropské literatury.
Macl, Ondřej ; Činátlová, Blanka (vedoucí práce) ; Bílek, Petr (oponent)
(česky) Ambicí diplomové práce je "otřást" literární vědou, potažmo její metodou interpretace, z popudu (původnější) problematiky Eróta a skrze ni otevřít jiný, citlivější přístup k umění. Jako spleť východisek mi poslouží pochybné teorie autorů typu pozdní R. Barthes, G. Didi-Huberman, H. Bloom, G. Bataille či S. Sontag. Především se ale propadnu do "studia" evropské literatury, abych vydal počet vlastních "zranění", neméně násilně rozřazených do tematických kapitol (Kosmogonie, Bůh lásky, Touha, Filozofie, Srdce, Šíp, Křídlo, Hra, Topos, Pud, Orfeus aj.). Mnohostranně tedy představím i fenomén Eróta samotného, na úkor monologičnosti jeho převládajících (platonských či křesťanských) interpretací, a nadto se pokusím v rozporu s bataillovskou tradicí erotizmu učinit Eróta "prací".
|
|
|
Obraz Heleny
Chlupáčová, Edita ; Rytíř, Jaroslav (vedoucí práce) ; Fischerová, Sylva (oponent)
Práce popisuje korpus řeckých poetických textů archaické a klasické doby, kde se vyskytují vedle sebe Helena a její eidólon. Metodologicky se pohybuje v rámci francouzské klasické filologie a strukturalismu. Ukazuje se, že pojem eidólon na několik způsobů otevírá problematiku re-produkce, biologické i poetické, jako znak ve spojení Helenou značí oscilaci mezi znakem řeči a obrazem, což dále vede k otevření otázky času a prostoru. Zvláštnost pojmu eidólon je uváděna do vztahu k současnosti komparací s barthesovsky pojatou fotografií. Práce zkoumá potenci zvolené metodologie ve vztahu k jejímu předmětu, tedy pomocí simulace zkoumá to, jak je dnes možné psát o Řecích, a jak psal o Řecích Roland Barthes, tak dochází k hledání možnosti aplikace pojmů studium, punctum a mathesis singularis. Dílčí tezí je tvrzení, že Barthesova Světlá komora je v dialogu s Platónovým Faidrem.
|
|
|
Pojetí fotografie v díle Rolanda Barthese
KAUTZKÁ, Tereza
Tato bakalářská práce se zabývá estetikou fotografie, tak jak k ní ve svém díle přistupuje Roland Barthes. Stěžejním dílem pro celou práci je jeho poslední studie z roku 1980 s názvem Světlá komora - Poznámka k fotografii, ve které se odklání od svého typicky sémiologického přístupu ve prospěch širšího a z filozofického hlediska osobněji ukotveného pojetí fotografie na pomezí fenomenologie, sémiologie, psychoanalýzy a osobní biografie. Skrze tuto práci se budu odkazovat k Barthesovým předešlým textům, ve kterých se o fotografii více či méně zajímal. Jedná se zejména o Fotografickou zprávu (1961), Rétoriku obrazu (1964) a Třetí smysl (1970). Zaměřím se na charakteristiku fotografie jako takové, na její ontologii a na to čím je fotografie specifická a co ji odlišuje například od jiných druhů umění. Budu se věnovat zejména dvěma stěžejním pojmům ze Světlé komory, pojmům studium a punctum, a tomu, jak je punctum provázáno s časem a se smrtí.
|
|
|
Patos křídla a šípu: Variace Eróta v dějinách evropské literatury.
Macl, Ondřej ; Činátlová, Blanka (vedoucí práce) ; Bílek, Petr (oponent)
(česky) Ambicí diplomové práce je "otřást" literární vědou, potažmo její metodou interpretace, z popudu (původnější) problematiky Eróta a skrze ni otevřít jiný, citlivější přístup k umění. Jako spleť východisek mi poslouží pochybné teorie autorů typu pozdní R. Barthes, G. Didi-Huberman, H. Bloom, G. Bataille či S. Sontag. Především se ale propadnu do "studia" evropské literatury, abych vydal počet vlastních "zranění", neméně násilně rozřazených do tematických kapitol (Kosmogonie, Bůh lásky, Touha, Filozofie, Srdce, Šíp, Křídlo, Hra, Topos, Pud, Orfeus aj.). Mnohostranně tedy představím i fenomén Eróta samotného, na úkor monologičnosti jeho převládajících (platonských či křesťanských) interpretací, a nadto se pokusím v rozporu s bataillovskou tradicí erotizmu učinit Eróta "prací".
|
|
|
Obraz Heleny
Chlupáčová, Edita ; Rytíř, Jaroslav (vedoucí práce) ; Fischerová, Sylva (oponent)
Práce popisuje korpus řeckých poetických textů archaické a klasické doby, kde se vyskytují vedle sebe Helena a její eidólon. Metodologicky se pohybuje v rámci francouzské klasické filologie a strukturalismu. Ukazuje se, že pojem eidólon na několik způsobů otevírá problematiku re-produkce, biologické i poetické, jako znak ve spojení Helenou značí oscilaci mezi znakem řeči a obrazem, což dále vede k otevření otázky času a prostoru. Zvláštnost pojmu eidólon je uváděna do vztahu k současnosti komparací s barthesovsky pojatou fotografií. Práce zkoumá potenci zvolené metodologie ve vztahu k jejímu předmětu, tedy pomocí simulace zkoumá to, jak je dnes možné psát o Řecích, a jak psal o Řecích Roland Barthes, tak dochází k hledání možnosti aplikace pojmů studium, punctum a mathesis singularis. Dílčí tezí je tvrzení, že Barthesova Světlá komora je v dialogu s Platónovým Faidrem.
|
host ::
RSS.